Kolikrát jste tuhle „skvělou“ radu taky slyšeli? Já o ní často slyším od svých klientek, často ve chvíli, kdy s překvapením zjistí, že námi nastavený výživový plán není o hladu a utrpení, ale o jídle! V tu chvíli mi říkají, jak tuto radu roky následovaly a jak to vlastně nikdy nefungovalo a teď už chápou proč.
Je to paradox, jak v sobě máme zažité to, že když chci zhubnout, nesmím přece jíst! Každý z nás zná někoho, kdo zkoušel různé diety, jedl jen mrkev, jablka, nějakou speciální polívku nebo jen pil nějaké super koktejly. Jak jsou na tom ti lidé teď?
Já jich znám mraky a mají několik společných znaků – na začátku obrovské odhodlání a motivaci, pak nadšení z toho, jak to krásně funguje, po pár týdnech totální deprese, pocit selhání, návrat k původnímu stylu stravování a nakonec jojo efekt a pocity prohry, že „jsem to zase nezvládla, zase jsem to vzdala a zase znova budu začínat s nějakou novou zázračnou dietou od nuly“. Ale ono to není od nuly, ono je to kolikrát třeba s plus pěti kily.
Problém je totiž už v tom slově dieta. Alespoň já mám s tím slovem velký problém. Je totiž ve společnosti spojené s vyřazením nějakých druhů živin nebo s radikálním omezením příjmu energie. Prostě nežrat. Všichni známe rovnici, že pro hubnutí musí být nižší příjem než výdej, tak je to přece v pořádku, ne? Nebo co je tedy za problém? Proč když zkouším už pátou zázračnou dietu, tak zase skončím akorát vyřízená, naštvaná a nakonec i s kily navíc?
Možná proto, že to zkrátka moc vydržet nejde. Tyhle radikální diety zkrátka pro nás nejsou vůbec zdravé a naše tělo to dobře ví a brání se. Čím větší máme vůli, tím déle vydržíme, ale nakonec naše tělo stejně vyhraje. Nevydrží to naše psychika. A není to prohra ani známka toho, že jsme horší než někdo jiný! Je to jen známka toho, že na to jdeme špatně.
Hubnutí by totiž nemělo být o tom, že vyřadíme nějaké základní živiny nebo radikálně omezíme příjem energie. Když to uděláme, nemáme pak z čeho tu energii na provoz brát. A lidské tělo na ten provoz potřebuje opravdu hodně energie! Jen na to, abychom dýchali, aby nám bilo srdce, abychom mohli přemýšlet a vstát ráno z postele, naše tělo využije v průměru 60-75% energie, kterou celkově vydáme. Zbytek tvoří energie na trávení potravy, pohyb apod.
To je hodně. Jsme jako taková továrna, do které musíme pouštět elektřinu a pokud jí tam pustíme málo, tak to prostě nepojede tak, jak má. A dalším problémem je to, že stejně jako v té továrně je občas třeba něco opravit, předělat nebo vybudovat, to samé potřebuje i naše tělo. A bez těch správných živin nemá materiál na stavbu. Není čím opravovat a z čeho stavět.
Proto také nestačí si říct, že „Důležité je, kolik těch kalorií sníš, je jedno z čeho jsou, ale důležité je to množství.“, jak jsem už psala v tomto článku. Když si dám k snídani koblihu s marmeládou, přijmu zhruba stejně energie jako když si dám řecký jogurt a k tomu ještě banán. Jenže po koblize budu mít za půl hodiny zase hlad, tělo nedostalo dostatek bílkovin ani vlákniny a velmi pravděpodobně se za hodinu budu prát s chutí na něco dalšího. Ale po řeckém jogurtu s banánem si na jídlo nevzpomenu skoro celé dopoledne, protože tělo dostalo své potřebné živiny a je také více zasycené.
Hubnutí má být především o celkové změně životního stylu. Je o tom pochopit, že žádné brutální restrikce nejsou nutné, naopak. Je třeba se naučit, jak má vypadat správná strava a že když vyměním sladké pečivo nebo obyčejný doslazovaný jogurt za bílý řecký s ovocem, není to tak drastické, udělám svému tělu skvělou službu a ono se mi odmění.
Není to samozřejmě jen o jídle, více se o všech aspektech hubnutí rozepíšu v příštím článku, dnes tu chci ale sdílet hlavně tu jednu zásadní myšlenku:
Začněte o jídle přemýšlet, plánujte si, co a kdy budete jíst a pokud nevíte, jak na to, nechte si poradit! Neubližujte svému tělu a své duši dalšími výkyvy váhy, ale jděte na to postupně, systematicky a dlouhodobě udržitelně. Možná to potrvá o chvíli déle, ale summer body se dělá v zimě a ne týden před dovolenou 😉